Strojaři se ve své praxi setkávají s mnoha odlišnými situacemi, co se týče výrobního programu. Jestliže se zaměříme na obrábění, v tomto směru je velmi častým jevem zhotovování velmi přesných válcových otvorů, s hladkým povrchem, do kterých zapadají také velmi přesně zhotovené hřídele. Jedním z příkladů takových mechanismů je pohyb pístu ve válci motoru, anebo výroba valivých ložisek. Kdybychom měli laickým osobám, pro které je strojírenství vzdáleným oborem, zadat za úkol zhotovit přesný otvor, možná by tápali a napadlo by je jediné řešení – vrták. Pro někoho, kdo se ve strojírenství běžně nepohybuje, je představa výroby přesných otvorů velmi mlhavá, zvláště poté, co zjistí, že vrtáky na tuto činnost nestačí.
Je to proto že mají pouze dva protilehlé břity, a ty se při výrobě otvoru zařezávají do materiálu příliš ostře, chtělo by to zkrátka nějaký nástroj s více břity, které odebírají třísku pozvolna a velmi jemnou. Pro tyto účely jsou tu nástroje, zvané výhrubníky a výstružníky. Otvor se vrtákem pouze předvrtá a tyto nástroje mu pak vtisknou přesnější podobu, jak tvarově, tak i rozměrově, a co se týče jakosti povrchu.
Výhrubníky a stavitelné výstružníky se ve strojírenství používají již mnoho desítek let, je to jeden z výrobních nástrojů, který je považován za základ obráběcích procesů, a bez těchto nástrojů se současná společnost neobejde. Využívají se k výrobě spotřebního zboží, dopravních prostředků, a strojů a zařízení pro strojírenskou, zemědělskou, chemickou, potravinářskou či farmaceutickou výrobu, a kdybychom o všechny výstružníky přišli v jediný den, mohlo by to znamenat ohrožení většiny činností v současné západní civilizaci. Výstružníky sice nejsou běžně k mání v hobby marketech a jsou to speciální nástroje, ale to neznamená, že by byly něčím podřadným v porovnání například s vrtáky, které dnes koupíte takřka na každém rohu.